Jak jsme zpívali v roce 2009

Nový rok jsme zahájili jak jinak – zkoušením a pozpěvováním. 14.ledna byla sláva, naše nejstarší členka Naďa oslavila 75.narozeniny. Oslava velká, Naďa pohostila všechny přítomné i naše děti si odbíhaly od hraní pro něco dobrého. Všichni jsme oslavenkyni zazpívali patřičně upravenou verzi písně „God´s gift“. Dostala i písemnou gratulaci – samozřejmě plnou gramatických chyb, aby paní profesorka nevyšla ze cviku.

Na únor jsme připravovali narozeniny našeho souboru. Ale protože sbormistr a velká Kája odjeli na misijní cestu do Bangladéže, byly zkoušky trochu omezené. Slavit bez Petra, to by nebylo ono, tak jsme se rozhodli, že narozeniny sboru oslavíme, až se oba vrátí. Přivítali jsme ale mezi sebou naše první gospelové miminko, synka Magdy – Matouška.

13.března. Velká sláva. Oslava 2. narozenin Generace Gospel Choiru proběhla tak, jak to má být. Zpívali jsme, dobrot byly plné stoly, a Petr s velkou Kájou promítali a povídali. Jejich příběhy, postřehy a trefné komentáře vyvolávaly salvy smíchu. Přivezli nám i zprávu, že Petr s rodinou adoptovali ke svým třem klukům holčičku, a Kája hned dvě holčičky - dvojčata. Tak jsme se rozhodli, že náš sbor také adoptuje jednu holčičku. Petr pro nás vybral Rubu, budeme teď zpívat a vybírat na její vzdělání. Chvíle překvapení – přišla nám k narozeninám blahopřát i „Sestra v akci“. Tedy ne světoznámá herečka, ale Nina v kostýmu jeptišky se svíčkou v každé ruce. Řehot, potlesk a uznání, potom fotografování a mezi to písničky a zase Bangladéž. Tak se nám ty 2. narozeniny móóóóc vydařily.

První letošní vystoupení bylo 25.března v nemocniční kapli. Většina z nás ani nevěděla, že v liberecké nemocnici nějaká kaple je. Jediná věžička v nemocničním areálu nás tam dovedla a krásný interiér opravdu překvapil. Bylo tam teplo, dobrá akustika a kaple byla plná posluchačů. Podařilo se i vybrat slušnou částku na Rubu. Koncert uváděla „sestra v akci“. Zpívalo se nám velmi dobře, líbili jsme se a myslím, že jsme v nemocnici nezpívali naposledy.

Počátkem dubna k nám přijel Radek Steinert, aby nás trochu potrápil na prodloužené zkoušce. Byl překvapený, kolik nás už je a jak jsme se posunuli o kus dál. Pochválil i nové sólisty Petru a Mlanda – ten teprve sólo oťukával. Začali jsme se s Radkem učit skladby, které zazpíváme spolu s Maranathou na vystoupení někdy v červnu v libereckém kulturáku.

První jarní vystoupení bylo první sobotu po Velikonocích ve Světlé pod Ještědem. Na to, že bylo 18.dubna byla hrozná zima. Občas i poletoval sníh, ale ležet nezůstával. Stařičký kostelík byl vyzdobený, ale na všech stranách bylo vidět, že nutně potřebuje velkou finanční podporu. Všechno v něm volalo po opravách. Členky místního spolku „Rodáci“ nás přivítaly pohoštěním, teplými nápoji i něčím ostřejším (nejen do čaje). Zpívání proběhlo v srdečné atmosféře, a i když se nám od pusy vznášely obláčky, na zpěv ta zima podstatný vliv neměla. Opět se vybíralo na Rubu. Místním návštěvníkům se naše zpívání a spontánnost moc líbila a po koncertě nás pozvali na bohaté občerstvení. K velké lítosti hostitelek většina děvčat pospíchala domů, čekaly je děti a rodinné povinnosti. Tak snad příště.......

O našem vystoupení v kostelíku ve Světlé pod Ještědem vyšel hezký článek v místním plátku. Citovali i dopis, ve kterém jsme děkovali za pohoštění, péči a přízeň. To potěší.

Na začátku května odjela velká část souboru na tradiční gospelový workshop do Prahy. Třídenní maraton zpívání byl v neděli v podvečer zakončen koncertem. Naučili jsme se opět řadu hezkých skladeb. Zase máme nabité baterky nejmíň na půl roku.

8.května - Sváteční koncert ve Cvikově. Bylo to setkání několika církevních sborů. Dostali jsme post vzácného hosta, celou tu šňůru vystoupení jsme uzavírali. Mohli jsme i zpívat víc skladeb, než ostatní soubory. Škoda jen, že byla v kostele taková zima. Vlastně jsme se skoro celou dobu před našim nástupem vyhřívali na sluníčku před kostelem. Zmrzlí byli i posluchači. Tu zimu téměř nikdo nevydržel, a tak bylo poloprázdno. Zpívali jsme ale dobře, chtěli jsme udělat radost naší sólistce Petře, byl to její koncert v jejím rodném městě. Myslím, že jsme nezklamali.

Na červen toho vyšlo poměrně hodně:

V úterý 2.června přijeli naši kamarádi z Maranatha Gospel Choiru z Prahy. Měli jsme nacvičeno několik společných skladeb, a každý sbor několik svých písní. Zpívalo se nám opravdu dobře, snad jen ozvučení trochu víc fandilo Maranathě. Závěrečnou „Modlitbu zástupu“ jsme hned zařadili do svého repertoáru.

První červnový pátek jsme zpívali pro Naďu v Červeném kostele. Absolvovala křest, tak jsme byli u toho a zazpívali jsme jí. Opět nás pohostila a v kruhu rodiny a gospelových kamarádů byla šťastná a trochu mokrá.

A za týden naše milá a usměvavá malá Radka oslavovala kulatiny. (Kolikáté nepíšu, nikdo by to stejně nevěřil). Oslavili jsme to zpěvem, a dobrotami, ale tentokrát se tahle netradiční zkouška konala v nově otevřené cukrárně “U Vlaďky“- manželky našeho Mirka – ve Vesci. A protože cukrárna je laděná do zelena, pořídili jsme si i hráškové šály. Bylo to... báječné.

V neděli 21.června jsme vyrazili na výlet na Hlavatici. Zpěvem jsme oslavili Slunovrat. Společný výlet se zpíváním se vydařil, určitě ho někdy zopakujeme.

Hned v prvních prázdninových dnech jsme se nastěhovali na Farskou louku na úpatí Jizerských hor. Tento týdenní prázdninový pobyt byl pro nejen gospeláky s dětmi, ale i ostatní návštěvníky Centra a jejich rodiny. Vařilo se, jedlo, klábosilo, tábořilo a jak jinak, zpívalo. U táboráku s kytarou. Určitě pojedeme za rok zase.

Stýská se nám po zpívání. Proto jsme se  v červenci sešli na výstavě divadelních kostýmů v Radničním sklípku a zpívali pro radost i pro průvodce po výstavě. Přišli i zaměstnanci Magistrátu. Nebyla to poslední prázdninová zkouška. V srpnu jsme si zazpívali na dvorku Centra. Reprobedna venku a posluchači v oknech okolních bytů. Někteří okna zavírali, jiní je zase otvírali. Nejzajímavější byla kočka, které se náš zpěv asi líbil. Vydržela ležet na okně a vyhřívat se na sluníčku – až do konce.

Září. Začínáme zkoušet v nově zrekonstruovaném Centru. Nějak se tady vylepšila akustika. A v sobotu 26.září odpoledne zpíváme v Červeném kostele. Mirek si to tak přál, tak proč ne. Docela to dopadlo dobře.

3.října v Bílém Kostele. V nově zrestaurovaném kostele u mostu. Je ještě holý, zvuk v něm prapodivně třaská, dá velkou práci koncert ozvučit. A zase tu je zima - jako v kostele. Trochu se při zpěvu rozhýbeme, ale stejně to asi někteří odstůňou. Ale myslím, že organizátorka Hela byla spokojená. Zpívali jsme dobře. Uvádění koncertu se ujala Radka a byla skvělá. Pohotově rozhýbala a roztleskala celý kostel. Na Rubu se vybralo nejvíc: 2.346,- Kč.

V listopadu jsme vystoupili na celostátní konferenci zdravotních sester v Lidových sadech. Najednou tu byl problém: bylo to ráno v 9 hodin a ti, co chodí do práce, se většinou nemohli uvolnit. Po velkém dohadování a přemlouvání se nás sešlo kolem dvaceti. Zpívali jsme, jak to šlo, a ono to šlo dobře. Přítomni byli i čelní představitelé města a zabírala nás i televize. I primátora, kterého jsem ještě takhle tleskat a juchat neviděla. Zase úspěch. Na občerstvení jsme nečekali, každý pospíchal za svými povinnostmi.

11.listopadu jsme ještě se sborem pana Glassera zpívali na unikátní putovní výstavě Bible v libereckém Radničním sklípku. Pana Glassera naše zpívání zaujalo a přislíbil další spolupráci.

29.listopadu – První adventní neděle - koncert v kostele v Ruprechticích. Zase byla zima, tentokrát i venku, zpívalo se ale dobře. Byli jsme hodně živí a měli jsme ze zpívání radost. Jen pro párek místních farnic jsme byli asi moc nahlas. Znamenitě jsme si to užili; tak jsme zahájili Advent.

Zpívání v nemocnici 2.prosince. Už podruhé, tentokrát ve velké jídelně. A zase těžkosti: Byl vyhlášen zákaz návštěv kvůli chřipce, tak jsme zpívali jen pro personál. Ale i tak bylo dost plno. Koncert byl moc hezký, takhle uvolněně, čistě, bez zábran, jsme ještě nikdy nezpívali. Zpěv, pohyb, Radčino průvodní slovo, i ozvučení bylo dokonalé, sólisti i nastydlá Petruška se překonávali, a když nakonec se svým sólem před nás bez mikrofonu vystoupil Vojta, bylo to něco.......

Vánoční koncert v kině Lípa jsme dost připravovali. Naučili jsme se několik nových písní a mořili jsme se s choreografií skladeb. V sobotu 19.prosince přijel z Moravy Alfa Gospel Praises zkušený soubor ze Zábřehu na Moravě s kapelou, sólisty i částí sboru a vystupovali jsme s nimi. V obou sborech řádila chřipka, proto zpěváků nebylo hodně, ale velký problém byl s ozvučením koncertu. Moraváci ve svém vystoupení upřednostňují kapelu (ta také zabrala převážnou část mělkého pódia), potom sólisty, a sbor je jen jakési křoví. Nějak jsme se nemohli do vymezeného prostoru směstnat a i zpívání bez dirigenta je pro nás dost nezvyklé. I tak se to snad líbilo, ale my jsme z koncertu byli poněkud rozpačití. Naučili jsme se však „Happy day“, a „Joyful, joyful“ a také, jako vždycky se vybraly peníze na Rubu.

To byl tedy právě uplynulý rok 2009. Na všech našich koncertech bylo na Rubu vybráno celkem 11.633,- Kč. Naše holčička má tedy zaplacené vzdělání už i na rok 2010.
 
Rozrostli jsme se, je nás už 45. Někteří z různých důvodů mezi nás pravidelně nemůžou, ale občas se na nás přijdou podívat, ať již na koncert, nebo na zkoušku, nebo se ozvou mailem. Vždycky je rádi vidíme a věříme, že se zase brzy budeme na zkouškách setkávat.

V Liberci v lednu 2010 zapsala: Nina Vaňková